1. Lebka

Okraj čelní kosti, který přiléhá k temenním kostem a tvoří sutura coronalis.

Pneumatizovaný výběžek obsahující malé sklípky.

Přiléhá k temenní kosti a tvoří suturu squamosa.

Párová kost lebeční klenby, vzniklá dezmogenní osifikací.

Tvar čtverce s konvexitou vně.

Nervus petrosus major.

Obsahuje ductus endolymphaticus z vnitřního ucha.

Dezmogenní (endezmální) a chondrogenní osifikace.

Otvor v laterální části při spojení s maxilou, jímž procházejí n. palatinus major a vasa palatina majora.

Nosní kost je malá párová kost vzniklá dezmogenní osifikací, připojená k pars nasalis ossis frontalis.

Většinu stěn středoušní dutiny.

V. aqueductus cochleae a ductus perilympathicus.

Neurocranium (mozkovna) a viscerocranium (obličejová část).

Odděluje původní párové základy kosti a zaniká do 2 let věku.

Synonymum pro foveola suprameatica, umožňující operační přístup do antrum mastoideum.

Lebka, klíční kost a sezamské kosti.

Nepravidelně uspořádaná kolagenní vlákna, vyskytující se u nezralé kosti.

Vazivový obal kosti, bohatě nervově a cévně zásobený.

Zastaralý termín pro skalní kost.

Tuber frontale, arcus superciliaris, margo supraorbitalis a processus zygomaticus.

Osifikace je proces, při němž dochází k přestavbě vazivově-chrupavčitého modelu kostry na kostní tkáň.

Mění se na synostózu (osifikuje).

Osteoblasty.

Osteocyty.

Místo, kolem kterého se otáčí šlacha m. tensor veli palatini.

Fossa pterygoidea.

Kostní dřeň (medulla ossium).

Nervus zygomaticus, který se rozděluje na dvě koncové větve.

Osteologie je nauka o kostech.

Linea temporalis superior a linea temporalis inferior.

Foramina cribrosa a crista galli.

Os sphenoidale.

Připojuje se k horní čelisti a ohraničuje dolní nosní průduch.

Os occipitale (týlní kost).

Především fosforečnan vápenatý, hydroxyapatit a uhličitan vápenatý.

Substantia compacta (hutná kostní tkáň) a substantia spongiosa (trámčitá kostní tkáň).

Radličná kost je nepárová, sagitálně uložená kost, vzniklá dezmogenní osifikací, tvořící zadní část nosní přepážky.

Párová vedlejší nosní dutina, která se zakládá v 1. roce života.

Nepárové tělo a tři párové ploténky (velká a malá křídla a křídlovité výběžky).

Physis (fýza).

Tvrdé patro.

Os lacrimale (slzní kost), os nasale (nosní kost), vomer (radličná kost), concha nasalis inferior (dolní nosní skořepa), os zygomaticum (lícní kost), os palatinum (patrová kost), maxilla (horní čelist), mandibula (dolní čelist), os hyoideum (jazylka).

Ossein, tvořený kolagenními fibrilami a amorfní hmotou.

Prohloubenina na vnitřní části os occipitale, na níž leží mozkový kmen.

Chrupavčitý přechod mezi os occipitale a os sphenoidale.

Spánková kost.

Oblá vertikální brázda, která je součástí slzní kosti.

Vomer tvoří zadní třetinu kostěné nosní přepážky a spojuje se s tvrdým patrem.

Jsou to čichové sklípky vytvářející vedlejší nosní dutiny.

Strop bubínkové dutiny, ventrolaterálně od eminentia arcuata.

Sella turcica, fossa hypophysialis, dorsum sellae a processus clinoidei posteriores.

Substantia compacta (kortika).

Nejprve vzniká hyalinní chrupavka, která se přestavuje na kostní tkáň.

Podélné hřebínky na dolní ploše horní čelisti.

Ztrácí krvetvornou funkci a obsahuje bílé tukové vazivo.

Slzní kost je drobná párová kost vzniklá dezmogenní osifikací, tvořící mediální stěnu očnice.

Chord tympani, vasa tympanica anteriora a lig. mallei anterius.

Jamka čelistního kloubu.

Spojují střední lebeční jámu s dalšími významnými topografickými místy lebky.

Os palatinum.

Concha nasalis inferior.

Slouží jako přístupová cesta k hypofýze při jejích operacích.

M. pterygoideus lateralis (caput inferius).

Skeleton axiale (osová kostra) a skeleton appendiculare (končetinová kostra).

Z mezenchyma obklopujícího základ mozku.

Foramen petrosum (canaliculus innominatus Arnoldi).

Sulcus sinus sagittalis superioris, sulcus sinus transversi, sulcus sinus sigmoidei a sulcus sinus occipitalis.

Nepárová šupina, nosní část a párová očnicová část.

Má vodorovnou a svislou ploténku, čichové labyrinty a cellulae ethmoidales.

Foramen frontale a foramen supraorbitale.

Pneumatizovaná kost s párovou vedlejší nosní dutinou.

Os longum, os breve, os planum, os irregulare, os pneumaticum, os sesamoideum.

Norma facialis (frontalis), norma superior (verticalis), norma occipitalis, norma lateralis, norma inferior (basalis).

Mícha, aa. vertebrales, a. spinalis anterior, aa. spinales posteriores, n. accessorius a žilní spojky.

Dolní část vzniklá chondrogenní osifikací.

Výběžky pro kloub s atlantem (C1).

Spánková kost.

Je to kostěný kanál do nosní dutiny, obsahující ductus nasolacrimalis (slzovod).

Začátek m. masseter a úpon lig. temporomandibulare laterale.

Přibližně 60 %.

Kraniometrický bod v místě styku os sphenoidale s os parietale a os frontale, nejslabší místo lebeční klenby.

Diafýza je střední část (tělo) dlouhých kostí.

Duplikatura dura mater, která odděluje hemisféry mozku.

Dezmogenní a chondrogenní osifikace.

Perichondrální a enchondrální osifikace.

Nervus mandibularis (n. V3).

Pars squamosa, pars tympanica, pars petrosa.

Temenní kost (os parietale).

Brázda pro žilní splav.

Otisk ganglion trigeminale Gasseri při hrotu skalní kosti.

Drobné jamky v sulcus sinus sagittalis superioris tvořené granulationes arachnoideae.

Incisura jugularis společně s incisura jugularis ossis occipitalis.

Nervus opticus (n. opticus).

nn. palatini minores a vasa palatina minora.

Facies nasalis (obrácená do nosní dutiny) a facies palatina (obrácená do ústní dutiny).

Nervus maxillaris (n. V2).

Facies cerebralis, facies temporalis, facies infratemporalis, facies maxillaris, facies orbitalis.

Má tvar písmene U.

Nepárová kost lebeční spodiny vzniklá chondrogenní osifikací.

Processus frontalis, processus temporalis a tuberculum orbitale.

Sutura lambdoidea s týlní kostí.

Os parietale (temenní kost), os frontale (čelní kost), os occipitale (týlní kost).

Sutura palatina mediana.

Corpus ossis sphenoidalis, alae minores, alae majores, processus pterygoidei a fissura orbitalis.

Zářez mezi laminami.

Je to nepárový hrbolek pro úpon vazivové zadní části hltanu.

Margo zygomaticus, margo frontalis, margo parietalis, margo squamosus.

Párová kost obličejové části lebky vzniklá dezmogenní osifikací a výběžek spánkové kosti.

Do stěny foramen lacerum.

Vlákna čichového nervu.

Ossa interparietalia (ossa Incae).

Tentorium cerebelli (ploténka tvrdé pleny).

Osteoklasty.

Velký otvor, kterým přechází mícha a prodloužená mícha.

Mělká jamka nad 1. řezákem a jamka za řezáky na os incisivum.

Stratum fibrosum (vnější vazivová vrstva) a stratum osteogenicum (vnitřní buněčná vrstva).

Obsahuje střední a vnitřní ucho.

Čichová kost (os ethmoidale) vzniká chondrogenní osifikací.

Kostní tkáň plní podpůrnou a ochrannou funkci.

Upravují průchodnost nosní dutiny.

Umožňují vstřebávání mozkomíšního moku do krve.

CRIF je zavřená repozice zlomeniny, ORIF je otevřená repozice úlomků zlomeniny.

Mezenchymové kmenové buňky, součást okostice i nitrokostice.

Chondrocranium, desmocranium a viscerocranium.

Dědičné onemocnění s poruchou vývoje dezmogenní osifikace.

Soubor lebečních kostí, které obklopují a chrání mozek, zrakové, sluchové a rovnovážné ústrojí.

Má tvar písmene L, tvořené dvěma na sebe kolmými tenkými ploténkami.

Os frontale (čelní kost), os occipitale (týlní kost), os temporale (spánková kost), os sphenoidale (klínová kost), os ethmoidale (čichová kost).

Kostní tkáň přímo z embryonálního vaziva.

Osifikuje chondrogenně s výjimkou části velkých křídel a lamina medialis processus pterygoidei.

Základní stavební jednotka kosti, tvořená souborem soustředných lamel.

Foramen magnum.

Snižuje se na horní i dolní čelisti.

Červená kostní dřeň, orgán krvetvorby.

Vazivová blána podobná okostici uvnitř kosti.

Vyvýšenina tvaru kříže tvořená brázdami žilních splavů.